Příspěvky

Expedice

Obrázek
Expedice jako výprava a pouť    tedy ta velká, kde člověk překoná sám sebe, popularizuje čisté a ekologické cestování, složí si do kajaku vše co potřebuje k živobytí se najednou oddaluje. Expedice Afrika se mění na expedici Indonésie, zkrátka proto, že cesta průplavy a Rudým mořem se může stát poutí křížovou a doslova dramatem.    Krokodýli, piráti, somrující chudina, smečky hladových psů, to vše leží stále ještě v nenávratnu. Vrátil jsem se ze severu, ale po roce se stále ještě nestačím divit.  Enviromentální grafomané vzpomínají na Václava Havla, bouří se proti konzumní společnosti a vyzývají k pěstování sousedských vztahů. Cestovat lze přece i po Česku. Vždyť máme krásnou zemi...   To máme. Přes veškeré zelené aktivity nás ale bezohledný civizační progres válcuje. Bohužel nejen Bečva je plná mrtvých ryb. Otava je jeden velký žabinec. Malebné zátoky na Vltavě jsou plné bordelu a odpadků. Uděláte eskymáka a pod vodou není vidět takřka nic. Je to kakao, lógr, kal a špína.    Tak sedím

věčné pouto

Obrázek
  Zatímco Pavel s Michalem zůstali v Tromsø, já se v těhle těžkých dobách navrátil domů. Můj domov je tam kde je moje rodina, pes, kamarádi, Rádio 1... Dělal jsem v té době v práci outsiderů a lidí, kteří prohrávají závod o to, vydělávat co nejvíc peněz za co nejméně práce. Deset hodin v noci běhám nebo přenáším, nakládám, vyskladňuju, přepočítávám, posílám, zkrátka pracuji tak, jak jsem nikdy nechtěl. Dřina na kajaku se mi docela šikne, nicméně vydělávám na někoho jinýho, nikoli na sebe. Na druhou stranu mě ten Jeff Bezos dal práci, stejně jako tisícům dalších, kteří se nevešli do kolonek... Jsem mezi outsidery, jinými slovy jsem mezi svými...    A během těchto dlouhých mechanických směn mi nelze v hlavě zastavit vzpomínky na moře, přátelství, na zážitky a svobodu a zcela jiný přístup společnosti. To je věčné pouto a nelze to vypnout. V Čechách jsem odepsanej. Bylo mi padesát, jsem neperspektivní, žádné psychologické testy nejsem schopen udělat a prolézt a zajímavé je to, že na severu

Hokej a zákon skautingu na rybníku

Obrázek
  Čas plný výzev, střídá čas aktivit, aby se lidé nezbláznili. Ano obdivuji ty, kteží mají v současné době školou povinné děti a zvláště jejich maminky nebo zkrátka rodiče, kteří musejí vše bedlivě a důsledně organizovat. Přecházejí z práce do práce, rozuměj domů, a netuší dne ani hodiny. Nic není přehledné, laskavé, jasné, člověku nezbývá než neztrácet humor a nadhled.    U nás konečně zamrzl rybník a hned se objevilo mraky bruslařů, pejskařů, hokejistů, babiček a nikdo neřešil roušky. Restrikce jsou únavné a nejen proto, že vláda a politici nemají autoritu. Rozdíl mezi bohatými  a chudými se zvětšuje a podvádějí úplně všichni. Bylo pondělí ráno a byl čas tohle nechat těm, co je v tom baví babrat. Led brzy skončí a roztaje je třeba si užít krásné chvíle jen co to jde.   Jakmile jsem upravil hřiště, dal jsem si trénink driblinku se psem, když se mi zeptal nějaký rodič malých hokejistů, jestli si nemůže půjčit hrablo. Nabídl jsem mu, že si z dětmi zahraju, že se jim přizpůsobím, ať  jdo

Návrat

Obrázek
    Vracení je těžší, než odcházení, stavění, než boření, odpouštění, než provinění. Je to složitější proces. Člověk se za ten čas, který strávil pryč změnil, ale stejně se změnili i lidé doma. Chovám se trochu jako Nor. Zapomínám si krýt záda. Naivitu nepokládám za nectnost. Žena má, stejně jako řada dalších lidí v Čechách obdivuje a podporuje motorkáře Švihálka a denně visí na jeho blogu. Za statečnost, optimismus, humor a odvahu.    Motorkář Švihálek havaroval s partnerkou, přičemž nehodu nezavinil. Amputovali mu nohu a jeho partnerka má ještě komplikovanější problémy - mnohočetnou zlomeninu, museli jí nahrazovat jednu končetinu, kostí jinou, tedy vlastní... Do toho já jsem se ocitl ve věku, kdy začínám kulhat. Přehnal jsem určité sportovní výkony, ale v souvislosti se Švihálkem - pacholegem - pacholíkem - si už nemůžu ani postěžovat, pofňuknout, přitom je to pro mě absolutně něco nového. Asi obyčejná voda v koleni...    Neprošel jsem v psychologických testech jako profesionální řid

Ostrov svatého Kiliána

Obrázek
                                                                    Výlet na kajaku        Skochovice - Klášter Stětí sv. Jana Křtitele na Ostrově svatého Kiliána u Davle   Cílem cesty je prohlídka ostrova, na kterém se dochovaly zbytky kláštera z 11. století. Zůstal sice už jen kamenný půdorys se sotva půlmetrovými hradbami, ale vidět ho zkrátka můžete jen cestou po vodě. Je to oblíbené místo k odpočinku nejen vodáků, ale i rybářů, kteří zde čekají na vyjímečné úlovky. Vltava teče proudem a je temná, studená a čistší, než nedaleký nahnědlý soutok se Sázavou.    První zastávkou za Měchenickým mostem může být kemp u Matyáše. Dostanete buřt, hermelín, chlazené pivko nebo kafe. A můžete si zahrát ping-pong. Kousek dál na vás čeká nyní už málo navštěvovaná loděnice vodních lyžařů. Většinou je zde osamocená garáž se zaparkovaným vodním skútrem. Na druhé straně je u Měchenické zastávky restaurace s cukrá

divadelní hra - věnována Jakubu Balabánovi, vzácnému člověku

Obrázek
RYBA SE KONZUMUJE OD HLAVY aneb GRETE T. MÁ PO SEZÓNĚ taškařice o šesti dějství věnováno Jakubu Balabánovi  Dějství první Grete T. slaví padesáté narozeniny. Zahradní slavost kdesi hluboko v horách. Dav v krojích. Každý drží v ruce syrovou rybu... Kjersti: Chtěli bychom ti drahá za všechny bývalé spolupracovníky poděkovat za tvojí energii, moudrost, příklad a vzor. Za tvoji spolehlivost, vytrvalost a někdy dokonce urputnost s jakou si zdolávala překážky a všemožné nástrahy. Když ses s námi loučila, říkala si, že nemůžeš pokračovat, protože naši práci lze dělat pouze celou bytostí a my jsme Ti to tak vyčítali... Vždyť tys byla naše vlajková loď, která si uměla úkoly jako jediná nebrat domů. Nechyběl ti vtip. Pro každého sis vždy našla chvilku... Ale dnes při pohledu na tvou šťastnou rodinu, úspěšného manžela, krásného a talentovaného synka, dceru jako lusk, ti musíme vzdát hold a dát plně za pravdu. Jak pevně si čelila šikaně a osočování, že odebíráme jen děti

První morová rána ve jménu zpomalení s Poseidónem

Obrázek
Toho dne jsem se poprvé rozbil o skálu. No byl to vlastně násep kamenů a trochu jsem si chtěl vyzkoušet výstup proti větru a nepřízni počasí. Kajak plnej vody a jako burlak na Volze jsem ho táhnul na nedalekou pláž. Klel jsem jako dlaždič. Musel jsem vylít vodu ze všech komor a stejně jsem kajak proti větru nezvedl. Hrál si se mnou jako bych byl nějaké plachtoví, nějaké stéblo, kterého se tonoucí marně chytá... „Teď když nejvíc potřebuju pomoct, tak všichni sedí doma, zalezlí, spokojení a přepočítávají peníze."  On that day i hit the rock wall in my kayak for the first time. It was actually a pile of rocks and I wanted to test myself against the wind and the unwillingness of the weather. Kayak full of water and me feeling as a barge hauler on Volga I dragged it to a beach nearby. I was swearing and cursing everything: I had to get the water from all of the kayak´s compartments and still I was unable to pick it up. I was playing with me as I was just some straw a drawnin