divadelní hra - věnována Jakubu Balabánovi, vzácnému člověku

RYBA SE KONZUMUJE OD HLAVY aneb GRETE T. MÁ PO SEZÓNĚ

taškařice o šesti dějství

věnováno Jakubu Balabánovi 

Dějství první

Grete T. slaví padesáté narozeniny. Zahradní slavost kdesi hluboko v horách. Dav v krojích. Každý drží v ruce syrovou rybu...

Kjersti: Chtěli bychom ti drahá za všechny bývalé spolupracovníky poděkovat za tvojí energii, moudrost, příklad a vzor. Za tvoji spolehlivost, vytrvalost a někdy dokonce urputnost s jakou si zdolávala překážky a všemožné nástrahy. Když ses s námi loučila, říkala si, že nemůžeš pokračovat, protože naši práci lze dělat pouze celou bytostí a my jsme Ti to tak vyčítali... Vždyť tys byla naše vlajková loď, která si uměla úkoly jako jediná nebrat domů. Nechyběl ti vtip. Pro každého sis vždy našla chvilku... Ale dnes při pohledu na tvou šťastnou rodinu, úspěšného manžela, krásného a talentovaného synka, dceru jako lusk, ti musíme vzdát hold a dát plně za pravdu. Jak pevně si čelila šikaně a osočování, že odebíráme jen děti od rodin přistěhovalců. Co může být lepším dokladem, než tahle řada rozjasněných českých tváří. /potlesk/ Kolik přátel přijelo v tomto nečase, v této nehostinné době, aby ti popřálo a radovalo se spolu s tebou.

Jouda: My jsme přijeli jenom chlastat...

Grete: To byl onen pověstný český humor. /dá pokyn k zasmání/ Děkuju. Ani nevíte jak jste mě dojali... Ještě, než se pustíte do ryby, kterou jsem Vám jako předkrm prozatím slavnostně připravila...

Jorgen: Péct si vždycky uměla... /ryby jsou syrové a živé a mrskají se/

Grete: Chci podotknout, možná i abych dostála vašim slovům, že na osočení, jaký je do nebe volající paradox, že ten nejvíc indikovaný klient postřílel 77 našich vlastních dětí a my jsme ho, protože nebyl přistěhovalec nevzali tenkrát do péče, tak na tohle křivé osočení musím já porušit embargo mlčení. Na podlost se nereaguje. S vrahy nediskutujeme. Toť minulost! Nadešel čas přejít do protiútoku!

Asbjorn Karl: Jako první část našeho programu bude průvod. Říkám to tak dobře Gréti?

Grete: Ano miláčku.

Asbjorn Karl: Rozdám vám všem nyní zbraně a vlaječky. Jsou to pušky a nebojte se, jsou nabité...

/Je slyšet bouchání a rachot polských dělníků. Grete se drží a nedává najevo žádnou emoci/

Grete: Kolikrát jsem jim kurva říkala, že mi na dnešním dni specielně záleží a nemusí dávat tak hlučně najevo, že si plat opravdu zaslouží!

Asbjorn Karl: Do roka a do dne z vás budou roboti.

Grete: /směrem k dělníkům/ Dávám vám šmudlové rok maximálně dva...

Asbjorn Karl: Teď tady přeběhla puma Ajta. Možná jste jí nezaregistrovali, pohybuje se neobyčejně rychle.

Grete: Nehlaďtě jí, je zavirovaná.

Karl Ove: Nemá být náhodou mami v karanténě?

Grete: Vezmi si rifle /angl./ a běž si hrát s Teslou. /nasadí roztomilý výraz/

zástupce FC Polowa: Chtěli jsme ti za FC Polowa popřát všechno nejlepší. Opravdu nevypadáš na šedesát, ale nejméně o deset let mladší... /Všichni uznale pokyvují/ Zde malá pozornost. /pozornost je velká/ Právě jsi se stala ikonou našeho velkoklubu a jsi naším nejváženějším a nejstarším členem. /skanduje/ Hurá. Hurá. Tak co je? Třikrát Hurá. Hip. Hop. Kdo nenosí roušky není Čech, kdo nenosí roušky...

Jouda: Ano. Možná jsou zbraně už zbytečné. Nejstarší člen prý byl odejit a je zbytečné ho lovit.

Jorgen: Proboha. /Vystřelí nechtěně na polského dělníka/ Co znamená v tvém případě věk...

polský dělník: /sotva uhnul před kulkou/ Kócham a šukam ladně tvego meškanie... No ták. Kocham Norwegi. /mlátí kladivem na střeše o sto šest/ Meškanie něco koštuje... Benzin něco koštuje... Jěšče raz kurva vyštřelíš jebněm hamra na samochoda!

Kjersti: Jsi přírodní úkaz!

Lise: Je tady nějaký bezdomovec a vehementně se dožaduje vstupu!

Grete: Já žádnýho bezdomovce neznám. Tady žádný bezdomovci nebydlí. Zítra nebo včera, ale dnes to nejde! Přes to vlak nejede! Dnes je státní svátek. Máme zavřeno pro neočekávané návštěvy. /zoufale/ Vždyť víte jak jsem citlivá a jak mi na dnešku eminentně a extremisticky záleží.

Lise: Prý jste dlouhověcí přátelé z Facebooku!

Grete: /Strne. Pohlédne mu do ksichtu/ Neznám ho! A páchne až sem. Dejte mu najíst a napít a nějaký peníze a ať vypadne, než ho poustnu! /kříčí/ Tady je privát! A teď měl přijít na řadu zpěv a sbor! Jak se ten vocas jmenuje?

Lise: Balabán.

Grete: Jó tenhle kokot. To je jeden z prvních přátel, to bylo ještě v dřevním pravěku, když jsem žebrala o pozornost. Dneska jsem ale celebrita. Koukej se. Vyhazuju si tě z přátel! /demonstrativně zvedá ruku s telefonem a kliká/

Lise: Prej na peníze, jídlo a pití sere. Chce jen jedno.

Grete: A to?

Lise: Chce veřejně promluvit. Přede všemi.

Asbjorn Karl: Ale samozřejmě, proč by nemohl promluvit. /zachovává poker face/

Grete: Ale zlato. Tváříš se dnes nějak výjimečně kysele a zvadle... /Asbjorn Karl vyplázne jazyk a začne se šklebit/ No tak prosím. A pak že to nesvede, bejt divoch. Takhle tě mám ráda čumáčku. Ať vstoupí. /vstoupí Balabán/

Balabán: /obchází jednotlivé lidi v podivném tanci/Všichni jste hovada boží! Všichni jste hovada boží!

zástupce FC Polowa: S první polovinou nemohu tak docela nesouhlasit.

Jouda: Já nemohu nesouhlasit s tou druhou.

Jorgen: Hlavně ti děkujeme za pomoc proti těm ošklivým větrným elektrárnám, hnusným panelovým domům, odporným jaderným elektrárnám, vodním elektrárnám co zabíjejí ryby... Já to spletl. /okamžik trapného ticha/ Vodní elektrárny jsou v pohodě, ale ty odporný kabely co z nich vedou a zabíjej chudáky ptactvo. Kdybys byl ve vládě ty Asbjorne Karle, místo náměstka marketingu pro místní rozvoj duševního zdraví bych po velikém přemlouvání neodmítl...

Grete: Tady vám Asbjorn dá jako malou pozornost několik ropných akcií. Koho ten dárek ponižuje, ať si vezme místo toho mandarinku.

Opona konec prvního aktu

Druhé dějství

Mění se nám scéna – ráno - rekvizitář rozvěšuje na šňůru ryby a boxerky. Pak lepí plakát fjordu. Asbjorn uhodí do stolu.

Asbjorn Karl: Špatné pořadí! Říkal jsem jasně – zleva treska, boxerky, makrela, ne makrela boxerky, treska. Jedno je kolo u vozu. Detail je otázka řemeslné poctivosti. /Poláci začnou mlátit kdesi na střeše kladivy/

Polák: Jebnu hamra na samochóda.

Grete: /vstoupí a zívá, zatímco Asbjorn Carl kouří a s cigaretou udělá dřep/ Povedlo se to? Celý program je vzhůru nohama. Teď neměl bejt spánek. Měly bejt fotky... /roztahuje se opona, zástupce FC Polowá si ostatní rovná do pozic/

Asbjorn Karl: Jak si vyspala čumáčku?

Grete: Chceš sex? /přičichne/ Nevoníš mořem, zapomeň Vikingu!

Karl Ove: Špatné zprávy táto?

Asbjorn Karl: Zatím nemáme data.

zástupce FC Polowá: Nemůžeme fotit nejsme všichni. Jouda šel hulit.

Grete: Říkala sem přece foto stylizujte sem nad fjord, ne u boxerek...

Jouda: /vrací se/ Příště ať klátí Ajtu někdo jinej, já jsem to hrát nechtěl...

Čumba: Ano, ano přátelé. Snůška trapných amatérských vtípků. Režisér exhibuje, autor si vyřizuje účty, hra postrádá zápletku. Drama. Nikdo nepřipomenul, že támhle na tom skalisku domluvil Ole Bull se svou milenkou paní Griegovou doučování malého Edwarda. A támhle pod tím kamenem si Nikolaj Astrup uschovával svoje první skici. Bohužel. Ale hlavně se zapomnělo na Laďu Čumbu! Ale není všem špatným dnům konec. My to snadno napravíme. Když nevíš, zavolej Laďu Čumbu.

Balabán: /hlodá kost/ Je těžký sehnat věřitele a ještě těžší šunku od kosti.

Jorgen: Nemám repliku, ale mám munici.

Čumba: Kdo tu správně řekl, že zápletka je otázka umělecké cti. Vystřel Jorgene. Jednou v životě udělej co se má. A tref se jako Breivik. Laďa Čumba je věřitel, píše granty a má konečný a zásadní slovo!

Jorgen: /vystřelí znovu na Poláka/ Mířil jsem na Ajtu. Na tu čubku. Netrefil jsem. Nemám triedr. Odpusť mecenáši.

Asbjorn Karl: /belhá se dopředu a zkácí se na zem/ Teď když jsem dostal data...Z ničeho se neviň příteli, stejně jsem byl pozitivní...

Jouda: /kope do Asbjorna/ Co si sežral? Dělej vyklop to!

zástupce FC Polowa: Teď foť! Dávej zoom.

Jouda: Co si sežral?

Asbjorn Karl: /posledním dechem/ Všechno. Úplně všechno.

Grete: Nekopej mi do manžela.

Jouda: Oživuju hysterko.

Grete: Navíc teď má přijet televize. Tady na tom paraglidu nebo co. Já věděla, že to neklapne...

Karl Ove: Táto co se děje? Dostal si data?

Asbjorn Karl: Dostal jsem do kulí. Data mám, ale nejsou pozitivní. /skoná vstupuje televizní štáb a svléká se z paraglidového ústroje/

Jouda: Policie, tak rychle...

kameraman: Nejsem ve službě.

Grete: Kdyby si ho alespoň zasřelil nad fjordem a za lepšího počasí... Hlavně to počasí nevychází...

Lise: Na to máme photoshop nebo zoner studio, to je to nejmenší...

Kjersti: Ty to zvládneš, třebaže neštěstí nechodí po horách.

Karl Ove: Mámo, Ajta ztratila čip.

konec druhého aktu

Třetí dějství

Pláč a zpěv. Průvod smutečních hostů. Stateční nesou mrtvého Asbjorna. Několikrát jim může z rakve nebo már vypadnout. Čestná stráž je nicméně silná a složená převážně z těch co mají značnou muskulaturu... Zpěv je opravdu nádherný. Grete střídá sólo s Kjersti a Lise, ostatní zpívají sbor.

Jouda: Balabáne nech se vystřídát, zvrháváš.

Balabán: Sám zvrháváš. /kameraman na okamžik zastaví zpěv a průvod/

kameraman: /ke Gretě, která v tu ránu přestane plakat/ Jak se cítíte? Je to těžké?

/v povzdálí Balabán: Je dost těžkej... Byl nenažranej...

kameraman: Najdete v tom nějakou pozitivní inspiraci? Tisíce lidí očekává nějakou reakci. Budete pokračovat v boji proti vodním elektrárnám? /Grete zpívá árii a začíná smuteční hostina, zatímco Asbjorna v několika pokusech vystaví na katafalk. Smuteční hostina spočívá v pojídání syrové ryby. Syrovou chutnou rybu pojídají všichni bez výjimky. Někdo občas vyplivne sousto, ale snaží se tvářit spokojeně. Alespoň jedna ryba musí být živá a vymrskne se na forbínu. Někdo volá na pomoc Ajtu, nicméně puma nepřibíhá.

Grete: Voda, oheň, vítr, slunce... Tohle jsou nejlepší přátelé co mám... / Objímá je. Vrhá se na jednoho po druhém, zatímco oni mají plná ústa chutné ryby, sborový zpěv pokračuje/ Kam se hrabe Island, Francie, Madagaskar. Srdce pozitivity je zde. Mezi námi. Ryzími. Co musíš udělat je tvoje povinnost! /Nastane naprosté ticho. Grete se pokusí zpívat, ale nikdo se nepřidá, takže po několika taktech skončí/ Teď neboucháte polský ničemové z budiž. Říkám to správně?! Teď můžete mlátit do rytmu a zrovna máte pauzu čéššči.

/polský dělník: Vodka nešmakuje proše barzo negadam po norwécky. Může se ozvat v pozadí, ale nemusí.

Jouda: Lepší je k ničemu, Grete: Lepší je k ničemu... Jouda: Jako budiž k ničemu. Grete: Já se z toho už poseru... Jouda: Ovládáš to skvěle.../

Lise: /na Poláky/ Co čumíte? Běžte se osprchovat pod vodopád.

Grete: Tam organizuju monstr demonstraci. Musejí do fjordu. /začne hlasitě plakat/ Co si počnu?

zástupce FC Polowa: Skoč pod vlak. /G. přestane plakat/

Kjersti: Jsou to jen český kurvy. Já jsem ti to říkala. Ale ty si ne a ne dát říct. Teď ti to přerůstá... Teď to máš i s úroky.

Grete: Vy ste ty nejlepší český kurvy jaký znám... /Objímá dalšího jednoho po druhém. Trochu se v náručí zástupce FC zapomene, načež Asbjorn procitne a otevře oko a pohne se/ Tak spolupracuj kurva! /Stěžuje si na neadekvátní muchlování, aranžuje mu ruce a masíruje ho zkušeně/

Kjersti: Nechci tě rušit drahoušku, ale my tě potřebujeme jinde. Toč! V první linii!

Grete: Už jsem v pohodě. /Vyplyvává zbytky ryby, které jí zůstaly v puse z cizích úst, otřepává se a dává se vůbec dohromady/ Krize je ta tam... Jen na sebe hodim tu vyztuženou demonstrační podprdu.

Lise: Tady. /přináší jí na stříbrném podnose/

Grete: Dárek od Asbjorna. /Asbjorn zas předstírá mrtvého brouka/

Kjersti: Tam jsou naši lidé. /ukazuje na demonstraci, kde se doube v nose pět dětí/

Grete: /vyjede/ Já to umím nazpaměť pořád. Tam jsou peníze, tady jsou drobný... Vím.

/konec třetího aktu/

Čtvrté dějství

/Manufaktura. Všichni šijí roušky. Někdo i na koleně. Vystoupí dvě komiksové a animované postavičky, jako z kresleného seriálu. Zástupce F. C. Polowa a Jouda jsou oblečeni v květovaných košilích alá hypies. Jeden z nich má sukni s portrétem Bob Marley.../

Dudlík: Kloubouček před lékaři.

Vločka: Klobouček před doktory.

Dudlík: Klobouček před sestrami.

Vločka: Klobouček před houbami.

Dudlík: Klobouček před hasiči.

Vločka: Klobouček před hasičárnami.

Dudlík: Dva kloboučky před policisty.

Vločka: Tři klobouky s pérem před policistkama.

/na scénu vskakuje Grete. Má kožené kalhoty a bič práská jím nad hlavou. Vyskočí na stoly a práská povely šičkám.../

Dudlík: Klobouček před politikama.

Vločka: Kloubouček před sportovci.

Dudlík: Klobouček před první linií.

Vločka: A první linie před kloboučkem.

Dudlík: Klobouček s pérem před vynálezci.

Vločka: Klobouček před velvyslanci.

Dudlík: Klobouček před vesmírem.

Vločka: Klobouček před vámi všemi.

Dudlík: Tři kloboučky a půl bez pěti kloboučků a to celé na druhou rovná se potlesk pro matky s dětmi.

Vločka: Pět kloboučků nám zůstalo stranou.

/opětovné práskání/

Grete: Kdo neví, že slouží, nejlépe slouží. Ale ty pomáháš. Těžká doba. Tak do toho dej všechno. Pojď! /prásk. Jedna šička se únavou zhroutí a rozpláče. Grete k ní přiskakuje. Vezme ji na svou hruď.../ Potřebuješ pauzu, přece jsme lidi... Pojď se napít miláčku. Pojď babi to přejde...Ty máš právo na odpočinek i úctu. Já za to nemohu, že u vchodu čeká padesát dalších zájemců... Běž na toaletu, já za tebe budu chvilku šít.

Asbjorn Karl: To by to dopadlo... /k publiku/ O co ti jde? Jsi hnida. Veš v kožichu. Mindrák. Manipulant. My nejsme proti větrným elektrárnám, ale nepotřebujeme jich tolik? A navíc v té nejkrásnější krajině srdím a mlékem přetékající. V srdci země. A ještě nám na tom na tom našem rodinném stříbře vydělávají cizí národy, cizí firmy, nikoli naše vlastní. Čech upřednostňuje přece českou formu a Nor jako nesmí?...

autor: Svým způsobem, je mi to vlastně sympatické.

Asbjorn Karl: To je mi úplně na hovno. Ponížil jsi celou mou rodinu. Zesměšňuješ to nejdražší, pro co žijeme... Nerozumíš energetice. Běž do hajzlu a spláchni se tam. /začnou se prát/

Jouda: Balabáne kam vláčíš ty tři demižóny?

Balabán: Kamarádům.

Jouda: Já znám ty tvoje kamarádi.

Zástupce FC Polowa: My jsme tvoji kamarádi.

Balabán: Vy jste hovna boží.

Jouda: Ty žádný kamarádi nemáš, jenom věřitele...A Bůh nesere.

Zástupce FC Polowa: Na rozdíl od tebe.

Balabán: Ale sere. Je tam dost pro celou Skandinávii... Dělám záslužnou práci. Pomáhám uklízet...

autor: To je náš zásadní rozdíl. Já mám rád všechny a snažím se nikomu nenadržovat.

Asbjorn Karl: Kecáš. /Jde opět do klince/ Lžeš. Zmiz z povrchu země. Jsi stalker! A šmírák. A vtirus.

autor: Jsem investigativec!

Asbjorn Karl: Zavři už hubu otroku!

Autor: Čas kdy vám projevuji úctu už brzy pomine. Ulevilo se ti?

Asbjorn Karl: Ne.

autor: Mně taky ne.

Grete: Necháš ho! /Přidává se a postupně s únavou přestávají./ Já to spletla. Měla jsem říct – kluci se kočkujou.

Asbjorn Karl: Tohle si chtěla? Pot. Zvratky. Špína. Chaos. Tohle je humor?...

Grete: Ne. Ano. Ne. Ano i ne.

Jouda: Psssst. /Jde si pro pití/ Něco signalizuje morseovkou. /Podá i Asbjornovi doušek, zástupce Grétě/

Balabán: Všichni tady jsou buď bonzáci nebo tajný. To je jejich národní sport.

Lise: /podává hlášení/ Divize elektromobilů Tesla je připravena dovézt demonstranty na místo protestu stavby elektrických větrných elektráren fjord 001.

Balabán: /s demižónem, pumou a trasparenty/ Zamiloval jsem se a jedu demonstrovat. Lise, miláčku, už to nemůžeme tajit...

Lise: Přinesl mi jako zásnubní dar kámen?!...

Grete: Bože jak jsou originální... Každá rouška má svůj osobitý dres kód. Každá vesnice svůj vlastní pivovar... A kde jsou vlasně pořád ty moji velký kluci s ještě většíma foťákama?...

Balabán: /rozbíjí demižón/ Říkal jsem Vám, že Staropramen, Radegast, Bráník, Kozel, Božkov, Jelciny, Gorbačovi, patoky prostě nepiju! Nikdy! Lise, miláčku nepřinesla bys nám toho smaženého pstruha s kaviárem a trochu šunky od kosti – děkujeme... /Lise odcupitá/

Grete: /triumfálně odchází/ Už můžu?... Stoupám do nebe...

Lise: Kolik ta vydrží pracovat a dřív i 48 hodin denně...

Balabán: /se cpe, ale přikyvuje/ V kuse?...

Lise: Neznala odpočinek. Spánek. Neděle, pondělky, podzimky, ve sněhu a plískanici, bez oddechu... A křivdíte jí, že si s vernetem zasedli na přistěhovalcích... Kdepak...

Grete: /vrací se s Jorgenem a Kjersti, kteří mají na sobě plyšové obleky zajíčků. Přichází k Joudovi a zástupci FC Polowa a snaží se je motivovat.../ Tak sakra, kde máte převleky? Ukažte těm studeným norským čumákům českou šikovnost! To dáš pojď! Trochu se nalíčte... Ukažte nám ty vaše smrťák, polednice, mastičkář, já nevím... Tak ste kreativní nebo ne? Bude průvod. A nejdřív si pro rozproudění pustíme můj rozhovor pro rozhlas... /Z amplionů se ozývá projev Grete T. V Americe/

/Čumba se s vykasaným podolkem houpe na dětšké houpačce/

Karl Ove: Jávla, drit. Helvete, fí fán, fita, sátan...

Čumba: Copak mi chce ten mladý krásný a sympatický muž?...

Balabán: Říká - „Slez z tý houpačky ty českej jelimane!“

Čumba: Ale samozřejmě. /Skočí na dětskou trampolínu a dovádí tam. Najednou vyskočí salto a zabodne se po pás hlavou do země- poznámku lze jen přečíst, kdyby byl pro někoho těžko realizovatelný/ Proč Grete nepozvala Olofa Palme?A proč zde nedemonstrují matky, kterým vernet odebral děti to vážně nechápu... 

Balabán: Já mám ale halucinace...

Karl Ove: Ta trampolína je malé Sisel, tak opatrně...

Čumba: Ale samozřejmě trampolínu malé Sisel nebudeme ničit... /vstane z mrtvých/. Ano podvědomí hry při zcela běžné analýze vypovídá o tom, že autor si cosi velmi neobratně řeší... 

Grete: /se vrací/ Nepovedl se mi vstup. Musím ještě jednou... A slyšela jsem vás. I vy... Nejsem vlezlá, ale společenská... /na okamžik se sesype a pije s Balabánem a ostatními/ Jsem empatická, ne útlocitná. A mám všeho dost. /vstává/ Klapka. Kamera. Točte to. Vstup na piedestal podruhé... Dáme to... Pojď! Balboši! 

-pokud bude zájem o zbytek hry, je možné se domluvit osobně na nějaké z kajakových výprav...  

Slapy, Nová Živohošť, Skochovice, Vrané...