Fascinace živlem

je vlastně malé město s 60 tisíci obyvateli. Ale má nejseverněji položenou univerzitu, nejsevernější pivovar, je to pořád největší město Norska za polárním kruhem...   V centru lze navštívit mnoho překrásných a do hluboké noci /v zimě je hluboká noc 21 hodin denně/ rozsvícených kaváren v pařížském stylu. Arktické Polárium - má nejen přehlídku cvičených lachtanů, dozvíte se tu samozřejmě daleko více o historii rybářství, místní zoologii a životě zde v nejrůznějších kontextech. Můžete navštívit botanickou zahradu, arktické muzeum. Pořádají se zde cesty za sobím spřežením tkz. krmení reinsdyrů, cesty za velrybami. Průvodci lákají cizince, samozřejmě bez garance, na cestu, při které nejlépe zažijete představení Aurora Borealis - polární záři. Všichni hovoří o magii, Aurora orgasmu, nicméně já jsem doposud neměl to štěstí. Jednou nebe lízla jakási nezelenalá dálnice, ale to při dobře namixovaném alkoholu, můžete zažít koneckonců i jinde na světě.   Žiji zde pouhý měsíc a nelovím

  Na rady řidičů jsem nedal /-pozor na počasí, -zajisti si kemp na přespání, - má sněžit, čeká Tě vánice a kalamita a pod sněhem led.../ Mistr světa? Ne. Jako polehčující okolnost  budiž mi připsán fakt, že jsem se musel stěhovat dvakrát - do kempu - kvůli naprosto podivně zbrklé a urychlené evakuaci asi 70 lidí, kterým hrozilo, že jim spadne barák na hlavu. Mělo to ovšem i své výhody. Poznal jsem o něco víc norskou mentalitu. Mohl jsem si vyzkoušet stěhování nanečisto. Byl jsem svědkem kamarádů, kteří mi říkali – udělal j si nejlíp, tady s námi hýbou jako s figurkama na šachovnici... Měl jsem seběvedomí - mám starý, ale dobrý auto Mitshubishi Outlander. Pohon na čtyři kola, nové zimní pneu. Navíc jsem autem nikdy neboural a jezdím běžně trasy Chorvatsko - Čechy nebo Norsko - Švédsko - Dánsko - Německo - Čechy a celé sám... A v poho. Když mě navigace před Trondheim navedla na polní a lesní cestu, trochu mě to vyhodilo z konceptu. Totiž klepal jsem se jako ma