Norské kapky

 

„Heleďte, já jsem měla krávy, krocany, králíky, ovce. Ale ovce,  ty už nechci. S těma je strašná práce. Pořád je musíte stříhat. A o vlnu nikdo nestojí… Já bych přežila, kdyby přišla třetí světová…“

„Třetí světová už nastala…“

„Helejte, vy moc nemelte a držte si toho koně. Podívejte, kam si to s vámi ten kůň šněruje…“

„Dyk nikam nejde…“

„A proč nejde?“

„Protože jsem mu dal špatnej povel.“

„To taky, ale hlavně protože sere.“

„Aha, tak on kadí, ale já dozadu totiž nevidím…“

„I kůň si potřebuje ulevit."

„Jsem tady měla jednoho, prej kůň mu pomůže terapií, protože je habrus na oči…
A já rozděluju lidi na ty míň šikovný a nešikovný, a on patřil mezi tu druhou kategorii.
A on porád - ,Teď jsem zaslechl D s křížkem´ a já ,D s křížkem nebo bez křížku, kůň neví,
kam chcete jet, když mu čumíte neustále na hlavu… Koukejte se tam, kam chcete jet…
Jako žoldák na přehlídce seďte rovně a kůň to vycítí,  kam chcete zatočit…´ A víte co mi na to řek?
On řek –‚ ty jo, teď jste promluvila o oktávu níž, mohla byste ještě jednou…‘ „ Ale vážně co to teď
děláte?“

„Snažím se jet.“

„Správně. A jak se snažíte jet?“

„ No přece uzdou.“

„Hovno. Polohou těla přece! Co kdybyste neměl uzdu?“

„Tak se držím sedla.“

„A co kdybyste neměl sedlo?“

„Tak jsem v koncích.“

„Jó pán je slušňák… Kůň kaká… Pozor, padá mu ze zadečku bochánek… Jsem v koncích…Ale já
přitom vidím, že byste byl v prdeli… Vy třetí světová. Helejte,  ten kůň stojí, protože neví, co od něj
chcete. On čeká, že mu dáte najevo, co od něj chcete a když se povel nedostaví, tak si prostě dělá,
co chce. V tomto případě žere trávu…“

„A co jsem udělal špatně?“

„Tak jeď, ty mrcho líná!“

„Vy jste ho švihla!“

„Trochu jsem ho ponoukla proutkem. Teď jste neudělal nic špatně, ale koni jste dal najevo, že jste
začátečník, a on nad váma vycítil převahu… Trochu vás na začátku zkoušel, kdo ho má většího…“

„Jó tak proto mě otrkával a šlápnul mi kopytem na nohu…“

„Je přežranej a rozmazlenej…Takže vy říkáte, že děláte s těma postiženýma?

„Ne, ne. S postiženejma. Trochu jinejma. Autismus se tomu správně říká… Jak bych vám to
vysvětlila… Mám například žáka Mojmírka. Teď se šel kouknout do nové školy na pár dní, kam bude
chodit od září. Tak jsem se ho optala – Jaké to bylo? Prý - Skvělý. A jak se jmenuje paní učitelka?  
A on - Nevím. A máš tam nějaký kamarády? A on – Žádný mi nepřidělili. A já - Chodí tam nějakej
Karel? A on - Žádnej Karel tam nechodí. A já - A chodí tam nějakej David? A on – David chodí přece
k nám… Tak takhle asi nějak.“

 „Ve mně ta jízda na tom koni evokuje pohyb soulože…“

„Tak to začínáte jezdit správně. Jen se mi na toho koně neudělejte, oni to jsou valaši, žádný hřebci,
ale takovej hřebec, ten by s váma hned šel do konfrontace…“

„Co to znamená?“

„No, kdo z koho to znamená. I mezi koňma je vůdce stáda. Ale u koňů většinou platí, že kdo
nejrychleji utíká, ten vyhrává. Někdy to platí tedy i u lidí, ale takový lidi já nemám moc ráda…“

„Já když jsem měl po dlouhý době sex s manželkou, tak koukám, jak ze mě crčí voda. Říkám si,
co se děje? Že bych se tak potil… A ona to byla mořská voda, která mi zůstala v hlavě, když jsem
trénoval na kajaku obraty eskymáky… Ale manželka byla nemilosrdná – Neslintej na mě dědku!
Nebo necintej? No každopádně mi kamarádi v hospodě radili, že ta mořská voda, že to je drahá
komodita a měl bych jí prodávat v Čechách jako norské kapky…“

 „Vidíte tu houbu?“

„Ano. Satan.“

„Ani náhodou. Hřib kovář. Nejchutnější houba…“  

„Doporučuju s mlíkem proti otravě.“

„Vy jste chytrej jako rádio. Heleďte co já nejvíc zbožňuju, to je ten klid. Jen dusot kopyt a zpěv ptáků…“

„Kteří ptáci jsou chytřejší, krkavcovití nebo papoušci?“

„Já bych řekla, že krkavcovití, protože jeden krkavec v Ďáblicích se naučil štěkat a všichni hosté
říkali – zavřete si toho psa.“

„To nic není. Já znal papouška a ten se naučil povely svého pána na psa a normálně toho psa, když
byli o samotě, šikanoval - sedni, lehni, volno, místo…  A pes prý poslouchal jako hodinky, protože ten
papoušek absolutně napodobil intonaci svého pána… A taky jsem slyšel, že jeden papoušek opustil
Ameriku a slétl za hranice do Mexika a když se vrátil, tak uměl španělsky…No každopádně správná
odpověď je obojí. Krkavci i papoušci jsou velmi chytří…“

 „A vy mi připadáte nějaká smutná… Je to těžký s těma harantama? Co si budeme povídat…“

„Víte,  jakej má můj manžel nejoblíbenější vtip? Ten, jak se ta manželka ptá toho stavitele
z Královských Vinohrad, co se mu stalo, že se vrátil z Afriky nějakej přepadlej… A on, že se jí svěří,
že nemluví proto, že ho tam v Africe znásilnila Gorila. Tak manželka mu radí, ať si z toho nic nedělá
a zkusí se na to podívat z té pozitivní stránky, poněvadž taková Gorila, ta to přece nikomu neřekne…
A on na to – No právě… Nezavolá… Nenapíše…“

„Á jé. Takže váš starej touží po Gorile… Tak to se blíží impotence…“

„Nejhorší jsou ty jeho romantický kecy – drahá, potkal jsem někoho, s kým bych dokázal veliký
věci… A na záchodě je pokaždý počůraný prkýnko…“

„Helejte, vy na tom koni sedíte jako na houpacím křesle. To zas ne. Vy jste jako pytel cementu.
Je to sice lepší, než mu dávat špatný úkoly, ale zase horší, než mu dát občas příkaz, kterýmu
rozumí…“

 

„A co vy svatoušku? Chcete si kousek zajezdit sám? Musíte dávat trochu pozor. On ten kůň je strašně
šmatlavej… Porád zakopává o kořeny, o kameny. Zvedej ty nohy, dědku… No je mu dvaadvacet…
Zvedej ty nohy, mrcho líná… Jsou tady klienti, musíš makat…“

„Stále se mnou bojuje a okusuje, co se mu namane. Jehličí, břízu, kopřivu… Ten je nenasytnej…“
„A víte, že oni vědí, co jim neudělá dobře… Tak jeďte, jestli ho vůbec rozjedete. Ale co ta ohlávka?
Držte to na každý straně stejně. Volant taky držíte za deset minut dvě. A tohle je ještě citlivější…
Byl tady jeden a prej -  to je úplně jako Mazda X6. A myslel si, že to byla pochvala… A co dělá váš
pan manžel?“ „Na to se ho raději zeptejte sama… Teď zrovna vymýšlí, že by v Norsku pouštěl
dětem na výletech filmy Karla Zemana…“

„Ahá… Idealista podnikatel. Smrtelná kombinace. Tak to brzy budete v insolvenci…“

 

„Tak co? Moc jste ho nerozjel, co?“

„Ale pro koně je pořád největší odměna, když ho necháte chvíli nažrat… Víte je tady vlastně krásnej život. V létě poznám spoustu nových lidí a v zimě, když je smutno, tak si na koních zajedeme přes kopec do hospody… A s tím vaším Horymírkem, říkáte těžký je pořízení…“

„Ne Horymír, ten jezdil na Šemíkovi, Mojmír. To víte, na kluka jde puberta, těší se do nové školy, ale
v nové škole na poslední chvíli cukli, že je pomalej. Tak rodiče hledali jinou speciální a našli pro
zrakově postižené. Jenomže tam mají podmínku, že musí dělat nějaký jejich test. Jenomže nikdo neví,
jestli ho má udělat špatně,  ten test, nebo dobře, aby ho tam vzali.“

„My si budeme rozumět. Já tohle totiž dobře znám… Mně sem jezdil jeden, kterej jezdil parkur,
ale tyhle koně jsou westernový. A že bude skákat tady přes ty spadaný smrky s těmahle přežranejma,
línejma dřevákama… No tak jsme si to vysvětlili. Ale on, že koně se mají drezůrovat od mládí.
Povídám, když kůň je v růstu, můžeš ho učit jenom něco. Co vám budu povídat. Diskuse jako
s policajtem… On každej kůň, ať je pomalejší nebo rychlejší, je individualita…“

„Tyhle děti taky. Když jsou malí, spíš je diagnostikujeme a snažíme se v nich probouzet lásku
ke škole a podmínky práce s kolektivem, s ostatními… Jenomže je to s nima často komplikovaný
a nikde je nechtějí, protože mají většinou kombinované potíže a budou zdržovat.“

„Teď jste promluvila jako kniha a já tomuhle nehovím. Já vím jedno. Když vypiju flašku ferneta,
koně to poznaj a vědí, že nejdu pro ránu daleko.  Když vypiju dvě, tak se vo mě staraj.
Nepostaraj jasně, ale snahu maj.“