Fascinace živlem

                                                                 Bjørndalsvatnet   Nechtěl jsem jít volit. Nikdo nemá odvahu přihlásit se k evropským hodnotám. Vystavil jsem si voličský průkaz jako každé volby, když jsem mimo republiku, co kdybych to nevydržel a taky že jo… Padlo to na mě. Přesto, že jsem věděl, že slogany typu - hlavně volte, jinak volíte nepřítele, jsou manipulací a poslouchám je každé volby, podlehl jsem. Bylo mi hanba. Věděl jsem, že mě žádná strana nepřesvědčila, ale navíc si na mou maličkost nikdo čtyři roky nevzpomněl, ale najednou jsem cítil něco horšího, totiž že opouštím i kamarády a tradici. Dokonce potápějící se loď… Právě proto, že s Romanem Sikorou nesouhlasím, že byl Kalousek a jeho liberalismus se svými smrtícími škrty vinen téměř vším, přičemž Sikorova jízlivost k ...

OD KONCE - NEMÁM BABIČKU Těšil jsem se, že při dalším divadelním představení popustím uzdu fantazie a začnu od konce a budu zapřahat vůz před koně. Začnu představení děkovačkou. Následovat bude neformální piknik a party spojené s významnými a speciálními děkovnými proslovy. Vše půjde pozpátku, ale zároveň dopředu. Rozsvítí se sál, herci jakoby přestanou hrát, budou se odličovat, budou zvědaví, jestli se jim role povedla, zdali hra za něco stála… Chlebíčky, skleničky, rozhovory a komentáře… I v projektových podnikatelských nápadech se setkáváme s podobným modelem, totiž na počátku všeho je sen. Čistý sen, co člověk chce dělat, čím chce být. Má-li tento sen racionální podklady a není-li úplně odstřihnutý od reality, věz, že tě čeká zářná budoucnost… Pak už následuje jen plánování, projekt, záměr, strategie, stres, kolaps, řešení, co do kdy a jak a dřív, co potom. Samé formální a v podstatě nudné úkony. V těchto chvílích se sen drolí nebo naopak upevňuje...

DO ZÁSOBY  „A kolik jste toho na výletě ušli?“ zeptala se má žena svého žáka autisty. „Dvacet kilometrů.“ „Ale ty umíš počítat jen do pěti…“ „Tak pět,“ odpovídá on. Tohle je můj návrat do reality. V podstatě jsem šťastný člověk, protože se mám kam vracet. Dlouhou dobu jsem to nepovažoval za hodnotu ani jsem si toho nevážil, ale dnes tomu již tak není. Doma se snažím co nejsrdnatěji nahradit všem ty dny, kdy jsem v prachu a na cestách, ale moc dobře vím, že je to velká řehole, být na děti, psa, práci a úřad zvaný rodina sám. Snažím se věci opravit, zařídit, dokoupit, usnadnit, vynahradit, ale vždy je to jen otázka několika týdnů. Nadejde den, kdy zas odjedu a pes už pozná že balím a nebudu mu stát ani za pohled. Nebude chtít jíst. Chvíli. Už ví, co přijde. Snažím se ho uklidnit, že se alespoň bude mít na co těšit, ale nejsem si vůbec jistý, jestli to chápe a jsem dokonce přesvědčen, že to takhle nechce. Miluje režim, pravidelnost a velkou společnost. Všechny děti, s...

PÁR RAD PRO BUDOUCÍ VÝPRAVY https://www.kayakpaddling.net/   Klíč k úspěšné plavbě tkví v tom pečlivě a nekompromisně si zvolit správnou posádku. Já jsem si zvolil samé sabotéry a provokatéry. Ohledně alkoholu za to umějí řádně vzít, pro ránu nejdou daleko a neustále připravují puč na kapitána. Neberou si servítky a jakákoli příležitost k legraci či škodolibému shození autority jim přijde vhod. Vypravit se s plnou flaškou vodky na bar trajektu a provokovat tam Poláky a Lotyše, vyvolávat konflikty a mít radost z toho, že zástupce posádky varuje před nouzovým přistáním a přivoláním helikoptéry, to je jen slabý odvar. Jejich neustálé: ,English please´ už samo o sobě dokumentuje aroganci a zbytnělé sebevědomí. Vzpomínám, že při poslední plavbě ve vzdutých vlnách, křičel nejmladší na Neptuna: "Pojď do mě, přidej, tak se mi to líbí. Jen houšť. Větší vlny!" Provokovat bohy a vyčítat jim, co si vzali za oběti nepokládám rozhodně za řešení a z nouze to nikoho...