Několik nepostradatelných rad pro budoucí výpravy

PÁR RAD PRO BUDOUCÍ VÝPRAVY

https://www.kayakpaddling.net/

  Klíč k úspěšné plavbě tkví v tom pečlivě a nekompromisně si zvolit správnou posádku. Já jsem si zvolil samé sabotéry a provokatéry. Ohledně alkoholu za to umějí řádně vzít, pro ránu nejdou daleko a neustále připravují puč na kapitána. Neberou si servítky a jakákoli příležitost k legraci či škodolibému shození autority jim přijde vhod. Vypravit se s plnou flaškou vodky na bar trajektu a provokovat tam Poláky a Lotyše, vyvolávat konflikty a mít radost z toho, že zástupce posádky varuje před nouzovým přistáním a přivoláním helikoptéry, to je jen slabý odvar. Jejich neustálé: ,English please´ už samo o sobě dokumentuje aroganci a zbytnělé sebevědomí. Vzpomínám, že při poslední plavbě ve vzdutých vlnách, křičel nejmladší na Neptuna: "Pojď do mě, přidej, tak se mi to líbí. Jen houšť. Větší vlny!" Provokovat bohy a vyčítat jim, co si vzali za oběti nepokládám rozhodně za řešení a z nouze to nikoho nedostane.

 CELOŽIVOTNÍ ZAČÁTEČNÍCI

  Příště je nutné si přibalit: sprchový kout se sladkou a teplou vodou, pěnu do horké lázně, náhradní i-phon, který lze použít jako hot spot, Bibli, vodu vzdorný fotoaparát. Ne. Opravdu škody jsou, zvláště pro volnomyšlenkáře a celoživotní začátečníky jako jsme my téměř fatální. Můj Nikon se koupal v obalu pouhých dvacet vteřin. Sluneční brýle na ledovec, tedy dobré sluneční brýle a oblíbené. Telefon, který už byl rozbitý a jen navlhl, nicméně protože měl už ťuklý displej, potřeboval novou opravu za skoro pět tisíc. Nic nevynahradí zážitky, vjemy, pocity, dobrodružství, nicméně příště je nutné se ztrátami počítat nebo volit např. fotoaparát do vody.

CO SE NEŘÍKÁ

  Myslím si, že jako je víc důležité během rozhovoru to, co se neříká, a nikoli to, co se ihned sděluje, tak pro dobrodruhy je stejně důležitá příprava na souši. Kliky a shyby každý den, bench press, běh, tohle podle každého gusta jeho jest, ale zkrátka ponaučit bychom se mohli ba přímo měli. Člověk si bude muset odepřít to, co miluje. Do hor je Nikon vhodný, i Dostojevský a Shakespeare, ale na vodu, je lepší vzít to gétéčko a místo knihovny si přibalit ještě jedny boty na výstupy a poznávací cesty po okolí. Na skály je lepší jít lézt před cestou nebo po cestě se tam dorazit, trošku změkčit ten náraz, tu kocovinu… Například jsem si vzal zámek na kolo, abych zamykal kajaky k sobě a ztížil zlodějům jejich počínání. Nejen, že jsem ho nepoužil, ale díky slané vodě už je též totálně odepsaný a nefunkční.

VZDUŠNÉ ZÁMKY

  Taky není od věci přestat snít. Je samozřejmě úžasná vize prozkoumat okolí Stavangeru, udělat si výšlap na skalní kazatelnu Preikestolen a kajaky zaparkovat dole na fjordu, a zatímco by jedna parta shora natáčela bandu dole, druhá zezdola, by točila bandu nahoře. A to pak to sestříhat. Ale popravdě není každé zákoutí, strom, skála stejně inspirující, jako tyhle pohlednicová panoramata. Nejsou dokonce ty staré boudy, garáže, vraky, továrny, doky, něčím půvabnější. Neputují po nich procesí turistů a mají svoji vlastní svébytnou minulost. Nicméně jsou dětské sny a výpravy do pravěku, které nelze člověku vypustit ze zřetele. Je tu ostrov Svalbard – Špicberky a taková cesta na sever ze středu Norska vydá na pouhý měsíc. Nicméně bez doprovodu a zázemí v autě si ji dost dobře nedokážu představit, ale nepročistíme si právě takhle hlavu? Nebyly by to ty pravé lázně na naši rozmazlenou a nepodstatnými malichernostmi zablácenou duši? 

MOUDROST

  Na závěr ještě jednu moudrost z knihy o prokrastinaci. Totiž, že člověk víc lituje toho, co neudělal, než toho, co v životě spáchal a udělal. Takže hurá na vodu. A ještě něco od Willa Rogerse: „Náš problém není v tom, že toho víme málo. Náš problém je, že mnohé z toho, co víme, není pravda.“