První morová rána ve jménu zpomalení s Poseidónem

Toho dne jsem se poprvé rozbil o skálu. No byl to vlastně násep kamenů a trochu jsem si chtěl vyzkoušet výstup proti větru a nepřízni počasí. Kajak plnej vody a jako burlak na Volze jsem ho táhnul na nedalekou pláž. Klel jsem jako dlaždič. Musel jsem vylít vodu ze všech komor a stejně jsem kajak proti větru nezvedl. Hrál si se mnou jako bych byl nějaké plachtoví, nějaké stéblo, kterého se tonoucí marně chytá... „Teď když nejvíc potřebuju pomoct, tak všichni sedí doma, zalezlí, spokojení a přepočítávají peníze." 

On that day i hit the rock wall in my kayak for the first time. It was actually a pile of rocks and I wanted to test myself against the wind and the unwillingness of the weather. Kayak full of water and me feeling as a barge hauler on Volga I dragged it to a beach nearby. I was swearing and cursing everything: I had to get the water from all of the kayak´s compartments and still I was unable to pick it up. I was playing with me as I was just some straw a drawning man is catching at... 

 Ani mě z vody, když jsem ručkoval po slizkých kamenech, ruce nezábly, což je známka, že se asi fakt něco stalo... A nastala klasika. Teď když to sotva stíhám do práce, která mě finančně stále drží nad vodou, se všechno spikne proti mně. Najednou všichni jezdí nakupovat. - Hajzláky došly, vy blbci norský... Najednou se mi v té vichřici neudrží kajak na střeše auta, takže si ho musím, než auto oběhnu, extra přivázat, což zdržuje. Najednou mě začne svítit olej. A samozřejmě, že zavřou tunel, musím objíždět ostrov po mostě. Zase ztráta času, ale když se to sere, tak ať to za to stojí. Jen do mě. Jen houšť. Poslušte si...To mám za ty všechny hříchy, za ty starý lidi co jsem nepouštěl sednout... Za ty jahody přes plot, za pětikorunu co jsem ukradl mámě, za ty peníze co jsem nevrátil... Bouračka kolem a další zdržení. Teď musí všichni odhrabávat sníh, včetně silnice, když to já mám na sekundy. Naštěstí jsou to profesionální odhrabávači, jenž milují adrenalin a člověk dává sakra pozor, aby jim uhnul s vlastním autem z cesty. A jasně moje šichta nesedí. Musím se několikrát extra logovat. 

Autobus není dotankovanej. Ani ho nekontroluju. Nemám čas nasadit řetězy. Paráda. Ale i Norové jezdí bez řetězů, tak já pojdu s řetězem až od pauzy. Začínám řešit jen podstatný věci a podružný nechávám perfecionalistům, protože faktem je, že mě takové rozbití o skálu fakticky dobíjí. Teď na mě někdo pojď, že mám špatně uvázanou kravatu... Oblek, vestu, pádla a kamery si umeju čerstvou vodou až po práci. Spocený věci si nechávám schnout za sebou, v kabině řidiče. Ještě, že se díky koroně nenastupuje předními, to by cestující přívalem potního odéru padli do mdlob. A co teprve kolegové co se celé dopoledne voní a studují linku. O pauze potkávám Jerryho. Přijel za mnou až za polární kruh. Kamarád. Houby s octem. Přijel za penězi a za štědrým norským sociálním systémem, jelikož na divokým severu je každá ruka dobrá. Zase říká vtip a hned se mu hlasitě zasměje, aby si ostatní byli naprosto jistí, že opravdu šprýmuje. Totální úpadek jazyka a stylu. A pořád leze do kanceláří. Má strach, že přijde o práci a je pyšnej na to, jak je komunikativní. Prej v norštině jsem možná trochu lepší, ale ani ani náhodou v angličtině... To mě dostává zas do varu. „Tvoje angličtina I´m happy, don ´t worry se ještě nedostala k looking forward to..., natož kondicionály...“ bráním se nepřesvědčivě... Zaplaťpánbůh za něj. Shodí dvacet kilo a půjde se mnou na kajak... A tam ho vymácháme... Tam dostane co si zaslouží... Jsme-li drceni, vydáváme to nejlepší, to na něj sedí. Má rád pohodlí, ale i nepohodu přežije, což jsem zjistil v bazéně, když skákal z pětimetrového můstku a dělal při své nadváze všem plavcům vlny a neskutečně ho to bavilo.

All of sudden everybody is going shopping. But the toilet paper is sold out, you norwegian fools...

And as if it wasn't enough, the kayak is nearly falling down from the roof of my car so I have to use extra strap to keep it in place which costs me time. And the oil control light in my car turns red. And they had closed the tunnel so I have to choose an alternative route, quite longer of corse. Another loss of time, but if everything is falling apart so be it. That is for all the sins I have done, for all the old people I hadn't let sit instead of me.. Thats for the neighbour's strawberries, for the five crowns I have stolen from my mum, for the money that I haven't returned... I am driving past a crashed car and losing more time. Now everybody have to be cleaning the streets of snow. Luckily these are the snowcat drivers which love adrenaline and you are really cautious to not get in their way with your car. My shift starts great. I have to log in multiple times. The gas tank is not filled. I don't have time to check the bus. I dont even have time to put on the snow chains. Terrific. But norwegians drive without them so I will put them on during a break. I am starting to focus only on the important thing and I leave the rest on perfectionists beacause fact is that a crash to a rock wall really gives you energy. Now somebody approaches me that my tie is not tied right... I will wash the watersuit, vest and paddles after the shift. The sweated clothes I am drying behind me in a driver's cabin. 

Thanks that because of the virus people are not allowed to use the front part of the bus. They wouldn't approve of the smell. I met Jerry during a break. He came above the polar circle as well. A friend. Who am I kidding? He came just for the money and generous social system because on the wild north every pair of hands is needed. He is telling a joke and laughing aloud to ensure others that it really was a joke. No style this man has. And he is all the time coming to the offices. He is afraid that he is gonna lose his job and he feels proud that he is communicative. I am slightly better at norwegian but no way I am better at english supposedly. That makes me a bit angry. "Your english is only don't worry, be happy" I am trying to defend myself... Thanks god for him. He will lose 20 kilos and joining me on kayak... And there he will get what he deserves... If we are being crushed, we work the best, that really fits him. He likes comfort, but can get on with a bit of discomfort. I found that out in a pool, when he was jumping from five meters distance and having fun that he makes waves to irritate other swimmers.

Po práci domlouvám s P. kajakování. Vypadá jako Johnny Deep, kterej se o sebe moc nestará, ale to ostatně Deep taky nedělá a na rozdíl od něj nemá P. už po sezóně... A zve mě na mejdan. A jen tak hala bala se zmíní, že mají doma v apartmánu na karanténě někoho, kdo byl nedávno v Itálii a všichni se ho štítí. „Já se Korony nebojím...“ vynáší trumf hrdě. To je zkurvenej čas... Zrovna narazím na lidi, který jsou trochu do světa, hned z fleku a bez štráchů by šli lyžovat, na kajak, ale taky jsou zrovna kurva sakra nezodpovědný... Ale komu jinýmu bych měl podat ruku, než jemu a holce, která se na něj pověsila... A taky že jsme se hned domluvili na ježdění na koních. „Ona strašně kecá... Je to s ní hrozný. Musíš si minimálně polovinu odmyslet...“ V Čechách panuje z Korony téměř fóbie a roušky jsou fetiš, je válečnej stav a tady jak je každej z jiný země, - P. je Polák a ona taky, tak co člověk, to úplně jinej mrav a tradice a vychování... Loučíme se a já dostávám sms, že někdo z administrativních pracovníků je nakaženej. Takže nejen P. a jeho holka povětrná, ale Jerry, pečenej vařenej v kancelářích je druhej možnej zdroj nákazy... To bude noc. Ještě, že jsme daleko od rodin. A taky následující hodiny nemohu oka zamhouřit. Připadá mě, že se mi chce kašlat a nějak špatně dýchám. A srdce... Je to tady. Komu zavolat? Dávám si pivko a klikuju. A venku zatím přibylo půl metru nového sněhu. Takže místo kliků, budeme hodinu házet sníh. Jdeme na to. A mám souseda, kterej jakmile začnu odhazovat sníh, což sleduje dalekohledem, tak hned nastaruje traktor s řetězy a béře se mi s radlicí pomáhat. Jirka Dvořák měl pravdu. Nejen v tom, že bacha na Nory, který si tě zvou domů – nezbavíš se jich, ale hlavně, že nyní místo jara teprve začne kydat. A kydá opravdu mocně. - Nepočítej s jarem, tady na severu překlenovací období neexistují.

Takže jsem vyrazil na fjord s Poseidónem. Připravil jsem si vstupní řeč, jak musíme ctít odstup a on mě zaskočil, než jsem se nedýchl, že ještě před home office, někdo z jeho práce na všechny z plných plic kašlal, že prý zkouší jejich imunitu... Kámo já to možná taky mám... - Já ty programy v TV, zvlášť v české raději vůbec nesleduju... Samá tisková konference, strašení, hysterie, policejní stát, zákazy, sebechvála, zavírání hranic, trasování, bonzování. A náhle jsem pochopil proč chtěl jet až na západ slunce... Smrákalo se, cirůčky vody z pádel hned na kajaku zamrzaly a on – máš světlo? - Mám, ale než tu čelovku vyndám, je to trošku přimrzlé a jal jsem se to lovit z pytlíků... Vytáhl vysílačku – Tady Poseidón a obrovská loď před náma – Tady Neptun... - Mohl bys nás nepřejet Neptune? - V okamžení Neptunův kolos uhýbal. - Ty máš licenci jo? Body pro tebe... - Za ty tři roky co jezdím na kajaku do práce, jsem zjstil kamaráde, jak je vysílačka užitečná. Lodě se vynoří ze tmy, z mlhy a ani nevíš jak rychle tě zválcují...

Jiná je když jsme potkaly velryby. -Kámo, my si zjistili jak jsou přesní a vyhnou se, ale to bylo na centimetry. On, další můj kamarád, se tenkrát zmohl je na fuck, fuck, fuck... Když pod tebou projede několikatunovej kolos o několik centimetrů, není to příjemný pocit... Ale klobouček a respekt před jejich přesností... A ještě když byla pode mnou, tak si zvedla ten obří ocas. Jako by to trénovaly... Varietní číslo, chápeš... A že se blíží to poznáš, vír bublinky... Ale nikdy nevíš. Je to příroda. A nám co nyní schází. Podívej nad hlavou rozsvítil svoji lucernu měsíc, támhle je Venuše a my čerpáme energii plnými doušky z moře... Ano moře nás přijalo. Dali jsme desítku - /km/ a nikdo si ani nekucknul. Slyšel si? - Ne. - Můj prd. - Dříve se zakrýval kašlem prd, dnes se prdem maskuje kašel... V pondělí jsem objel celý ostrov Tromsø. Body pro mě... Konec byl už teda docela na sílu. Začal vítr, zima, nohy, při zastavení na malou bych vytuhl a nastydl a promrzl, nicméně uvažoval jsem o tom si pochcat prsty... Fakt. - Ty nechčiješ do kajaku? Já jsem to svýho času do neuprénu pouštěl... Hele orel. V příštím životě chci bejt orel. Oni jenom šukaj, spěj a lověj... Já miluju létání na lyžích snow kiting... - Hele všímáš si, jak všechno co říkám svým kurzistům na zkouškách jako instruktor nedodržuju, teď nedodržuju...  Oblíkání, obracení kajaku, proti vlně bez pádla... - To bude slaná smrt...