Once upon a time in Norway

  V Norsku byly komunální volby a já se pochlubil, že jsem šel volit a hned jsem to schytal - kdybych žil v padesátkách, tutově bych prý patřil k fanatickým budovatelům... -Už kádruješ kdo z kolegů byl a kdo nebyl... Tisíckrát jsem se mohl dušovat - nepodléhám norské propagandě, netvrdím, že vodní elektrárny zabíjejí ryby a ty větrné ptáky, nemanipuluji, nejsem pokrytec... Marná lásky snaha.

  Vysvětluju - já jsem ty holky nebalil, já jsem jim jenom představoval projekt kajakyvnorsku.cz. Ne. Jako v Sedmi statečných - zradil si jednou, zradíš po každý! Já nechtěl, aby mě v hospodě vyprávěly svoje intimity, že jejich manželé jsou líný a začaly sekat mačetou. Ne, že bych se bál. To vůbec ne. Jen tak mimochodem, jako by to nebylo vůbec důležitý, pronesly, že ty manželé jejich vydělávaj asi desetkrát víc, než já /říkaly, než ony samy, ale myslely já/, ale mě neopijou rohlíkem...

  Já se nedám. Soustředím se na pozitivní věci. Oslovil jsem Thora Mitteta, jestli by mně neprodal grónské pádlo, které sám vyrábí a povedlo se. Mimochodem nebylo vůbec jednoduché se k němu dostat. Pádlo je lehoučký, dřevěný, radost ohmatat. Jen eskymování je s ním trochu jiný, člověk nemůže spoléhat tolik na sílu rukou, ale na obratnost a práci s těžištěm. Důležitá je práce nohou a vrut. Holky říkaly: Já to dřevo nechci. Odpovídám: To je speciální, vikingský pádlo, které nemá sílu záběru, ale udělám s ním dva záběry, zatímco ty jen jeden. No, nedůvěřovaly mi.

  Oslovil jsem firmu, která se zabývá sběrem mořských řas a trávy. Žádná reakce. Možná je to proto, že mám na facebooku statut ženatý... Vyzval  jsem tedy jiný projek, který se stejně jako já zabývá čištěním moře, opět bez výsledku. Prej moc tlačím na pilu... Možná ta firma bude rychlokvaška.
  Tak jsem oslovil českou sea-kayakovou celebritu, Chobotnici Baštu, taky odpověď žádná. Nezná mě a myslí si, že jsem sám rychlokvaška. Jenomže já mám pádlo od Thora Mitteta, kajak od Ondřeje Nikla, chlastat chodím k Vávrovi Hradílkovi a jezdím v Praze s Tomášem Duškem a navíc jsem byl volit. V Bergenu.

  Jako by to nestačilo tohle všechno, musel jsem si vyposlechnout jak manželé jsou nesportovní, neposekají trávu, - jakou trávu zase, - ale aby jim nekřivdily, tak jsou prý loajální - typická norská vlastnost a nemálo sympatičtí. Jako by sympatie byly na posledním místě. /norský fifleny/. O tom prej žádná. Mám se k tomu postavit jako muž?! Čelem? Proč mi to říkají? Teď a tady? Načež vstoupil do lokálu manžel. Mluvil na mě asi deseti řečma a pěti dialektama během minuty a nepochopil, že neodpovídám proto, že mám sevřený hrdlo, knedlík v krku a vůbec v kalhotech jsem měl. A to k ničemu opět nedošlo, ale v mojí fantazii už se vydloubávají oči. Nutno podotknout, že to opravdu byl sympaťák. Odměřený byl jen trochu. Kam ty čůzy na ty sympaťáky choděj?

  Navrhuju jet si vyčistit hlavu na moře. É. É. To je norsky něco mezi nerozumím a nepřebral si náhodou... Tyhle reakce mě ale dostaly zpátky do sedla. Oni jezdí v el-bilech - el. auta, snad i na hajzl  tím jezdí - toaleta, hlavně na demonstrace proti eco elektrárnám, ale má-li dojít k činu, tak se nepohnou... Tisíce výmluv.