Projekt

Kdo má největší bordel v pokoji? Karpíšek, Vaňková, samozřejmě Hufnágl, Sodoma, duo mluvka… Mám pokračovat? Jsou to děti z mojí družiny snad? Tu bojovku jsem připravila já, ne? Je to můj projekt. Tak proč posíláte nejstaršího Hufnágla s těma nejmenšíma dětma, aby všechno kazil a křičel na lesy: “V tom křoví je Hrušková vole, tý se nebojte…” Dokonce několikrát... Trochu strachu přece ještě nikdy nikoho nezabilo. Naopak strach je pro náš emoční vývoj důležitej. Já tady ale nakonec taky nemusím vůbec bejt. Ale kdo vám bude vymýšlet projekty? Kdo Vám je bude potom realizovat, když všichni chodíte jenom hulit… Vyfoť mě ještě jednou, teď jsem mrkla… 

Zdena jo… Vona chodí v takovýhle jehlách, deseticentimetrový podpatky, jo, a pak křičí - chyťte mi někdo Vaňouse! Já se jí nebojím říct - Chyť si ho sama! Kdyby si chodila do školy v teniskách, tak už ho máš… I když se svojí váhou, bys ho možná ohrozila v jeho vývoji i v těch teniskách… Hele já nemusím bejt v tý vodě první jo, ale já jsem autorka projektu a nějakou práci vymyslet mi to dalo. Elementární úctu bych si zasloužila... Respekt, pokora se tomu říká. Já neříkám, že v tý vodě vypadám nejlíp, ale rozhodně se nekoupu oblečená… Netvrdím, že moje plavky jsou poslední výkřik módy, ale já si je ani nestačila oblíknout, a už jste tam nalezly jako stádo… Člověk se těší celej den na vodu a co vidí? Jak se koupou oblečený lidi. To jsme někde v Indii? To mě to pak už ani nebaví… Nejde o to, že jsem tam nebyla první, jde o to, že bych si tu přednost rozhodně zasloužila. 

Ona si myslí, že když má vysokou školu, že je něco víc než já… Vždyť má úplně stejný peníze. Že jsem se dobře vdala? Vždyť i jí mohl manžel živit a mohla klidně pracovat taky na šedesát procent. Mohla si taky cestovat a inspirovat se cizinou… A motivovat ostatní. Já jí dám klidně na manžela telefon. Ať frajer pozná s kým pracuju… Že ty nápady už někde viděla, jako že kradu?… Já přece nesbírám lajky, já se dělím o svoje zážitky. A že někoho cituju nebo něco připomínám, no všichni jsme někým ovlivněný. Ty její prezentace na konferencích. No nebude to asi žádná hitparáda. Já mít prezentaci na konferenci, tak tam pozvu televizi. Televize pro Hrušku není problém. 

Ale hlavně já mám za ten projekt zodpovědnost. A že umím delegovat odpovědnost v praxi na druhý lidi, holt každej máme v životě nějakou roli. Vymyslela jsem rozdělení dětí podle světadílů a nenašel se nikdo, komu by se to nelíbilo! Ale bodovat úklid pokojů za světadíly to zase prrr. To je nebezpečný. Ani netušíte jak. Celej můj život se boduje úklid podle pokojů ať tam bydlí Karel nebo Majer nebo Máj. Proč měnit co funguje? Ne. Někdy se musí říct bude to po mým. Jinak by se žádnej projekt neuskutečnil a dneska tady všichni jezdíme na koni. 

Ta Zdena vona se jako snaží o tom žádná. Ale přistihneš jí několikrát za den, že není vtipná. Natož pozitivní. A to je právě ten dar. To se nedá naučit. To musí bejt v tobě. Hele vona si normálně vytáhla šití a přitom se bavila o vaření. Dobře, navázala na sebe několik dětí jo, ale já jsem jí řekla nezlob se Zdeno, hranice musí bejt. Ty děti musí dělat to, co ty chceš, ne co oni chtějí, ale zároveň, aby to bylo v projektu. 

Hele já ti to řeknu na rovinu, já si dokonce myslím, že kdybych nezasáhla, tak ona by dokonce ocenila Hufnágla, že pomáhal malým dětem a křičel do lesa - ve křoví kejhá Hrušková… Ona by prostě toho největšího gaunera, kterej všechno kloudný sabotuje, podplácela. Toho největšího hajzla a syčáka, kterej nemá před nikým úctu a roste jen pro šibenici. V pohodě, kdyby to ale nezkazil mnoha dalším dětem. To ona si ani neuvědomuje. Kdyby přišla za mnou a navrhla by mi to, tak se s tím ještě něco dalo dělat. Ale takhle. Uznej sama... 

A že vezme děti na lodičky… Že zná nějakýho šikovnýho kajakáře, a ten tvrdí, že nejlepší jsou historky po plavbě u ohně. Tohle vysvětluj těm rodičům. Hufnágla by udělala kapitánem a on by mlátil ostatní děti pádlem. To by byla disciplína. A ty historky jak pluli kolem ostrova a hele viděl jsi to? Prej taková nafouklá obří figura tam plavala... Vypadala jako plovoucí socha. Nebyla to nakonec mrtvola? Takže prej pádlovali kolem ostrova ještě jednou… A zas diskuse. Byla to mrtvola nebo ne? Taková zeleno růžová byla. Nafouklá. Spíš byla brčálově šedá. Ale co ty krvavý šrámy? To je divný… Tak prej plovali ještě jednou kolem ostrova a nějakej chlap na ně volá: “Ta mrtvola je vožraná, protože tam na ní před chvílí házel nějakej člověk klacek a nutil psa ten klacek aportovat…” A prej přiběhl další člověk a volal: “Už jede policie. Všechno jsem viděl. Nikdo z vás neoživoval… Nikdo neposkytl záchranu… Teď si to slíznete i s úrokama...” 

Nejen dospělý, ale děti jsou různý a s tím se musí pracovat. Ne, počkej to říká ona, ne já. Někdo se bojí, někdo to hraje, někdo se těší, někdo se lekne. Duo mluvka z toho začalo koktat, místo aby se rozmluvilo. Jedný se ptám: Jak se máš? - Dobře. Tak přejdu k dvojčeti A jak se tobě tady líbí? - Hezky. A to je maximum za den… To je holt počítačová generace. Ne, dělám si srandu. To se u Zdeny nesmí. A to mě přijde právě škoda tohle. Ona usiluje jako o co nejmíň legrace na úkor já nevím nějaký filosofie. Ale když jsou vtipný dospělí, tak se to na ty děti přenáší. Nemám pravdu? A je to čistá energie. Mám pravdu? Já za to nemůžu, že ji mám. Já jí klidně trochu věnuju. V pohodě. Já zas nešiju a nevařím a co potřebuju to si koupím. A nikoho tím neobtěžuju. 

Hele já Čechy miluju, ale prostě potřebuju ven. Já musím nabrat a dobít baterky. Já zavolám třeba do Amsterodamu přátelům, že mám volnej víkend a už rozestílaj pokoj pro hosty. Zmíním se v Londýně, že v neděli nic nemám a v tu ránu už se tam peče a vaří. A to proto, že tam mě umějí docenit. Vřele doporučuju. Najdi si taky takový místo. Tam jsem pro ně ne projektová manažerka, ale mám srdce. Mohu otevřeně mluvit o bolestech a neobtěžuju. Takhle se to dělá. A všichni jsou jedno velký ucho. Tady mě ani nenechaj převlíknout do plavek. To by se mi v Bruggách stát nemohlo. A do Lisabonu musím co nevidět poňufňat štěňátka, pogratulovat a dárečky nějaký přivézt. I když já radši dostávám… A co… 

Hele v Belgii mi připadá, že jsou s fejsbůkem hrozně pozadu. To jim můžeš říkat horem dolem, - když neumíš vařit, dávej na síť co uklohní manžel. Ne. Jako když hrách na zeď hází. Hruška to je můj zásadní projekt. Ale pozor! Neplést si hrušky s jabkama... 

Já umím jazyky, cestuju, zpívám, mám spousty přátel. Někdo musí bejt ten mozek, ta hlava, ale hlavně to srdce. A na to je potřeba bejt uvolněnej a umět řešit konflikty. Hele já jsem v podstatě hodně citlivá. Kdo mě trochu blíž zná, tak to ví. Hele víš kolik má dětí ve třídě? A víš kolik já v družině? Mám pokračovat? 

Já vím, že to nemá jednoduchý. Ale já jí prostě nechápu. Víš proč nebojuje za ekologii? Protože se v tom prej nevyzná. A víš co mi řekla posledně na otázku o čem je ta knížka co čte? Ona mi řekla: Co je ti do toho. 

skici a kresby: Viki