Asperger kayak
Stav nevědomí. Panenské vzrušení.
Záměrná lež. Vykradení. Zcizení. Stylizace? Póza? Nechat obraz
žít. Nechat obraz znít. Bublina v bublině. S bublinami a nad
bublinami. Aktivní statista. Akční a nemúzický. Vyjíždí na
cestu. Vyplouvá. Má plán. Plán plout s ploutví kout.
Někteří z mých známých mají sbalené kufry a čekají na konec světa. Věří předpovědím, co
na tom že se zatím většina nenaplnila. Je to úchylka? Někteří
to tak mají, neboť jim nelze vymazat z rodinné paměti zkušenost
holocaustu. Já se plavím a hledám a připravuji expedice a
průzkumy, aniž bych věděl proč. Slibuji si od toho byznys?
Ne.?!... Nějaký plán přežití? Hledám novou zemi, rozšiřuji
obzory? Možná.
Odklon. V době mediálních
gastrosexuálů. Naslouchat sám sobě. Pokus. Zahlušit. Hučící
moře. Dav. Hejno. Sítě. Loď. Pozdrav. Zjištění. Vyrušení v
uhranutí. Co to bylo. Přítel? Vzdálit se pevnině. Strach. Strach
ze živlu.
Má inspirátorka mi občas říká,
že jí čím dál víc něco schází, že něco postrádá.
Pokoutně jí sleduju a jihnu. „No sex to není!“ Tne do
přízemnosti. Brzdí rozkoš v zárodku. „Budu tě chránit.“
Nevzdávám se. Jsem ochoten dát cestám a průzkumům vale. Nevěří
mi. Ale kořen problému tkví hlouběji. Myslím, že postrádá
srdečné a přívětivé společenství a rodinu. Nevyrovnaný a
neposedný sirotek také moc klidu nepřidá. Řada zajímavých, často
submisivních nebo zaneprázdněných přátel, se bohužel ozývá jen když
potřebuje energii dobít, nikoli se o ní podělit...
Asperger image bere za své. Samota –
nicota. Vlny a zima. As pér gér. Kult – úr. Vějička. Ne.
Pouto. Záchrana. Zpěvem. Jazykem. Najednou z člověka vchází
slovo. Pomóc. Ale je už pozdě. Scvrklá kůže. Klíží se.
Houpání. Nelze vypnout. Boj s větrem. Vrásky. Z lásky.
Stále ladím. Jsem většinou v
poloze a rytmu příprava. Logistika je na cestách klíčová.
Vesta. Pádla. Suchý oblek. Lékárničky. Rum. Nůž. Provaz s
karabinou na ukotvení. Houba na vyčerpání vody. Kompas. Mapa.
Telefon. Stativ. Pytle do vody, ve kterých elektronika vydrží.
Proč tolik elektroniky? Proč power banka? Proč dron? Proč kabely?
Ale co když zrovna dnes potkáme velrybu? Poprosím jí, aby chvilku
setrvala, že chystám záběr na instagram.
Do auta náhradní boty, suché
oblečení. Sebou čepici, kuklu, rukavice, prut na ryby.
Nezapomenout na pitný režim. Nějaké ovoce také není od věci.
Co si zapneme za aplikaci, která nás změří – Endomondo, Strava,
Mapy.cz? K tomu doklady, peněženku... A zapomněl jsem na
sprundu... Bohužel jednodušší to má ten, kdo se drží plánu.
Jenomže jak už to tak bývá, co je támhle za tím zálivem,
ostrovem, kopcem? Nedá mně to, pokračuju. Samozřejmě další
záliv, ostrov, kopec... Jdeme si zatrénovat nebo jen točit
kochání.
Nedokážu to oddělit. Jedu ve
vlnách a zjišťuju, že jsem krásně unavený. Konečně. S chutí
a gustem bych ještě pár kilometrů dal. Ale musím močit, což
za jízdy bohužel ještě neumím... /No,
upřímně, několikrát jsem se tak dlouho kochal, že jsem to téměř
nedonesl.../ Mé moto je neopakovat se, přitom provozuju neustále
stejné pohyby. Jako bych zapnul autopilota. Přepínám na
antipilota. Proti proudu se pluje kupodivu lépe. Co tohle je za
fyziku. Vlny se krásně rozrážejí. Krájím je jako máslo.
Vypadá to nádherně. Žádný záhadný proud pod vodou, který tě
žene s příbojem na skály. Mé moto je neopakovat se, ale zároveň
je to matka moudrosti.
Možné akce kde budu k zastižení:
http://www.seakayak.lbc.cz/next.asp
A víš kolik shybů udělá asperger
Chuck Norris? Všechny. A jak vypadá pannenská norská krajina po návštěvě Chucka Norrise? Už je ta krajina jen norská...
Komentáře
Okomentovat