Atmosféra

Atmosféra

  Miluju Norsko v zimě. Je kratší den, při slunovratu - 21. 12., je den mezi půl desátou a půl čtvrtou. Nicméně vše je vykoupené zázrakem, jakým je sníh. Samozřejmě. Jsem nesoudný. Sníh miluju. Je to pro mě čistota a něha. Bláto nevnímám. Na kajaku lze pořád jezdit a města ve tmě vypadají jako rozsvícený vánoční stromeček. Zima a chlad ve mně navíc umocňuje pokoru. Nahota a teplo je najednou dražší a zaslouženější.

I love winters in Norway. The days get shorter. The daylight is now from 10 to 4. But there are also some benefits to that. I am talking about the winter miracle. About snow of course. I love snow. For me it represents purity and tenderness. I try to oversee the mud for the beauty of snow. You can kayak even in Norway all year long.  And the cities, they look like a lit Christmas tree. Winter and coldness intensify my humility. Nudity and warmness are somehow more valuable and deserved in the winter times.

  Fjordy. Moře. Vodopády. Přístavy. Hory. Národní parky. To je léčivé a slouží k vyčištění duše. Ale zákoutí města Bergen nabízí příběhy. Příroda je mocná a komunikuje s našim nevědomím, ale město skrze minulost zpívá. Stejně ovšem doporučuji například hřbitovy. Nejsou vystrčená za města, nezamykají se na noc, smrt zde patří k životu. Malé skromné příbytky. Hřbitov je vlastně louka s pravidelně umístěnými kameny.

  Dále doporučuji zažít zde havárii. Moc velkou reklamu si tím neudělám, ale mám pocit, že zdejší lidi sbližuje. Není to důvod k trestání, ale naopak ke smiřování, usebrání, k vysvětlování a komunikaci. Nikoli pro mě tak známé - vydělávat na informacích. Přechytračit.  Abych nebyl naivní. Řada Norů zas úplně stejně jako já zbožňuju Norsko, miluje Prahu, Itálii, Španělsko, Francii. Mohou se v tom hemžení najednou plně projevit, uvolnit, shodit ze sebe napětí. Říkám jim – Praha je zkažená turismem. Prostředí je zaneřáděné reklamním smogem. Ne. Pivo, pivo a ty portály, to baroko, ten kubismus…

  Vezmu kajak a vyjedu na protilehlý ostrov kde jsou strmé skály a místo kde nikdo nebydlí. A najednou se mi nad hlavou rojí hejna volavek. To budou zase sny. Ocitnul jsem se snad v nějakém Hitchcockově filmu? To ticho je jiné. Norsko je velké a moře je mocné. Měřím si rychlost a tréninkovou jednotku, ale nedá mi to musím se zaposlouchat do toho ticha.

  A když o tom vyprávím sousedovi z Palestiny, vůbec neví, o čem točím. Ale to je taky kapitola sama pro sebe. U nás by pět islamistů znamenalo politický převrat a ohrožení státu a mobilizaci slušných lidí. Tenhle soused vypadá jako terorista a není to žádnej svatoušek. Chová se jako by mohl přijít kamkoli a všichni se o něj hned museli starat, nicméně nikdo z našinců na něm nenechá nit suchou. Přitom mu ke štěstí stačí pár starejch automobilovejch vraků.

  Reklamy. Z mého hlediska neobtěžují v televizních pořadech, nesledujete u silnic křečovité ksichty, ani v období voleb vás neustále nebombarduje někdo s lepší budoucností. Tu a tam je vkusný bilbord nabádající k používání pásů, přizpůsobení rychlosti cyklistům i méně zdatným řidičům. Z tohoto hlediska je sever nudný, temný. Nezajímavý.

  Není těžké narazit na party Arabáků a černochů a někdy i potácejících se toxíků, ke kterým ovšem okolí přistupuje jako k nemocným. Kolemjdoucí jsou shovívaví k jejich hlučnosti a častým extempore. Hádají se, pletou si autobusy, ztrácí věci a kšeftují s často kradenými koly. Nicméně zažil jsem několik situací, kdy toxík pomáhá cizinci s cestou a není v tom žádná spekulace a zištnost.

  Řada cizinců nebo přistěhovalců v Norsku říká, že kdo nebyl na Nordkapu a severu – kraj Finmarka, neví, o čem je Norsko. Velryby, soby, nekonečné pastviny pro ovce a kozy. Polární záře. Já tvrdím, že kdo nebyl na sea-kayaku nepoznal Norsko.  Můžete potkat ponorku. Pod Vámi je hejno makrel. Nad Vámi krouží orlové, ale většinou jen rackové a volavky. Kolem vás rybářské škunery, ale taky děda, který veze na pastvu na lodi patnáct ovcí nebo koz…

  Jestli my si v Čechách potrpíme na renesanci, baroku, kostely a malebné hospůdky, tak Norové jsou spíš na dlouhé treky, planiny, mosty, tunely. I historicky je to větší země, s kontaktem na Švédsko, Dánsko, Anglii, Island.  Je to kraj ticha a v rouše beránčím se ukrývá cílevědomost, prestiž a hrdost.