Ztroskotání

  
  Ztroskotání – krize středního věku


  Dnes ke mně promluvil Miloš Zeman ze záhrobí a já se na něj obořil: „Ale co děláš v záhrobí? Vykrádáš? Buď alespoň jednou k sobě upřímnej!“ A vida. Ten, kterému se stavidla řečnění většinou těžko zastaví, najednou neví a odvolává se na kamaráda… „Máš tam kamaráda? Putine, neschovávej se…“ Pomalu a provinile přikyvuje. Má propadlé oči jako sama smrt.
  Co to je krize středního věku? To je nejistota, jestli se dožijeme další hodiny. Jeden z nás utopil loď. S ní utopil svůj sen. Vlastně mu jí utopil někdo jiný, ale ten vinu nepřiznává. Několikanásobné předávání odpovědnosti. Starý evergreen. Ten předal loď tomu, ten dalšímu, aby nakonec byl u kormidla ten nejméně kvalifikovaný.

 I kdyby přiznával, že za to může, co by se na tom změnilo? Udělal chybu. Najel na skálu. Loď byla nepojištěná. A jeden z nás je v tak těžký situaci, že chce půjčit peníze a nabízí mi do zástavy kytaru a foťák. Protistrana nemá morálku, nedrží chlapské slovo.
  Je to hodně zlý. Majitel lodi se snaží alespoň nějak zachránit a vymoci zpět ušlý zisk. Započítává zničení trupu, odtah záchranářské lodi, vytažení jeřábem do přístaviště za použití potápěče, opravu… Nemá v ruce smlouvu, ani pojištění. Stále opakuje citát – Po bitvě každý generál. Já tvrdím – Přiznání porážky je počátek vítězství.

  Cítí křivdu a neposlouchá, co mu druzí říkají a radí. Od věci není bezplatné právní poradenství - www.cak.cz Já si myslím, že by neměl žít v iluzích a poctivý je splátkový kalendář a ústup.  Ale jsou tu i tací, co nabízejí svaly. Rozhodně trochu chybí profesionalita, vzdělanost a kreativita.
  Vlastně chyběla vždy, ale ani já jsem ho před absencí těchto zásadních atributů nevaroval. Líbilo se mi, že jen nedřepí doma, neleští nové auto, nepřepočítává si vydělané peníze a investuje do lodi. Nesedí na zadku, nemele stejné fráze, ale dělá něco. Líbilo se mi, že má projekt nebo koníčka. Byl jako já fascinován fjordy.

  Na druhou stranu celé know-how patrně obtáhl od jiných. Nedělal si hlavu s nějakými smlouvami, daněmi, typem podnikání…
  Balancoval na hraně. Lze říci, že neměl ještě klienty, ale že to byli kamarádi. A díky cizí nešikovnosti a vlastní nepozornosti ztroskotal. A já ho teď házím přes palubu, protože mu nechci půjčit. Jenomže on je v dluhových pastích. Vytlouká dluh dluhem.  
  O svojí finanční situaci mi nic neřekl. To mu vyčítám. http://advokatvurdering.no/ Forma, jakou chtěl půjčit ode mě poprvé, ještě před ztroskotáním, mě úplně vylekala, a i on se za to styděl. Ty kroužky kolem toho, ty zvláštní formulace, to načasování… Řekl jsem mám nejistoty - Ne.

  Pro mě je to zkušenost. Vlastně druhá universita, tou první byla škola divadelní režie. Neřekl bych, že je to disciplína, která je úplně od věci. Naprosto přesně chápu, co prožívá. Na ztroskotání není nic špatného. Zachraňuje, co se dá. Jestli se zachrání a znovuzrodí, bude to opravdové vítězství. Jeho loď bude mít historii, jeho vrásky budou připomínat mořského vlka.  
  Symptomem krize je neustále hledat a chytat se nových impulsů. Ladit nové stanice. Zahlcovat se novými směry. Chtít všechno mávnutím kouzelného proutku otočit a zvrátit. Ale podstatné je umět vypínat. Umět říct dost. Takhle už nikdy ne.
  Když jsme spolu dříve hovořívali, míval jsem pocit, že si kryje záda. Že toho na rozdíl ode mě velmi málo říká. Myslím, že jsem stejně mluvil řečí, kterou nechtěl rozumět. Ale svět je tvrdej. Já si platím dodnes konzultace, daňový poradenství, kurzy… https://poradci.cz/

    Říkám si v duchu, tak udělej ze sebe oběť. Pozvi všechny k vyjednávacímu stolu. On chce půjčky a durdí se.
  Celý život bojuji se syndromem neúspěchu. Přitom nikdy jsem nebyl zadluženej a mám nádhernou rodinu.To není málo.  
  Rád řídím autobus, ale nesnáším autobusáky. Samozřejmě ne všechny a ne vždy. Mám rád norskou otevřenou náruč, ale nesnáším, že v momentě, kdy se mohu posunout dál, do hloubky, tak se stáhnou a leknou. Jako by jim vyhovovalo mít zde lidi jen na špinavou práci. V otroctví a nevědomosti. Strašně rádi nás učí jíst příborem úroveň A1, A2, maximálně B1, ale B2, C1 a dál, to už učit nechtějí. Už je to příliš na tělo. Už by docházelo k vzájemnému ovlivňování a jiskření. 

   Ale soucítím s ním. Není mi to lhostejné. Nejsnadnější je si dál půjčovat. Ale na co si půjčovat? Obelhávat sám sebe? Má přece stálou práci v Norsku. Má čas. A to není málo. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Expedice

Tromsø

věčné pouto