Bergen

                                   Bryggen - přístaviště hanzovních domů, v pozadí hora Ulriken
                                                
  Za několik hodin budu již v Bergenu /De syv fjell/ - město mezi sedmi horami/, ale nyní ještě sleduji horizont z okna ve Stodůlkách a tyčí se tam mohutný strom, patrně smrk. Stejně tak na obraze v naší kuchyni, na reprodukci Klimtova Pole vlčích máků se vzpínají tři stromy. Prostřední má jakési vykouslé větve. A ten kaz mě jen utvrzuje v domnění, že obraz vychází z reálné předlohy. Miluji horizonty pro jejich tajemství, pro jejich výzvy, co se tam dále asi tak skrývá. Co tam asi na člověka čeká… Je to pro mě zakázané území, je to pokušení, ale vlastně i chuť zakázaného ovoce.


                                                        Fantoft - roubený kostel z r. 1150

  Tenhle pocit mě provází každou plavbu. Co bude za támhletím ramenem? Kam se bude nyní voda stáčet a uhýbat? Samozřejmě, že Gustav Klimt je moje srdeční záležitost. Jeho Vodní zámek, ale vůbec ten dekorativní, harmonizující styl, ta látka, kterou bych se nejraději přikryl a celý se do ní uschoval. Zabalil. Ano, drama těchto obrazů je tak upozaděno. Je to pro mě jako rozdíl mezi zeměpisem a dějepisem. 


                                                                     Nygårsgaten

Mám ve své fotografické paměti uschovány celé světadíly, země, mapy řek a toků, ale dějepis byla pro mě vždy záležitost složitější. Plná vlád, střídajících se panovníků, bojů, moci… Představivost už kladla odpor. Jaké boty nosil Jan Hus? Sandály? Ale to mu musela být přece zima na prsty u nohou… Zvlášť, když kázal v Betlémské kapli… No v Kostnici asi ne… Pletli se mi konšelé a měšťané a kacíři a defraudanti… Nechci nikomu nutit svoje stanoviska, ale v zeměpise, když zvířata migrují, tak až na drobné výjimky ze světadílu do světadílu nikdy. Ale v dějepise, natož v novodobých dějinách, je tohle všechno možné.
                                                  čvrť, škola i hora s názvem Sandviken

  Cítíte, jak jsem odběhl od tématu. Tohle je můj problém. Nikoli strach, ale sebe-exhibování. Sebeukájení. Nová forma odporu. Takže k věci.
  Mám úkol dobrat se toho, pro jaké lidi vlastně chci připravovat cesty s kajaky tak, aby to bavilo je, a zároveň i mě. Na stolku leží kniha War of art a moto poznej svého nepřítele, což mi v poslední době vydatně pomohlo, nicméně já nyní musím najít svého přítele. Toho, s kým bych byl nejšťastnější a s kým bych nejraději trávil nejvíce času. Takový člověk když se trefím, pozná, že ho mám rád, že já jsem pro něj tím pravým požehnáním, takže posléze sám přijde a najde si mě. I bez reklam. Těším se a věřím tomu. 


Gamlehaugen- oficiální rezidence nor. panovníka

  Měl by být inteligentní, sečtělý, střeďák se zkušeností, překonávající krizi, hledající… Krkavčí matka Veronika Hudrová charakterizovala svého klienta tímto motem: Inspirovat lidi, aby se nebáli jít cestou, která je s nimi v souladu. To v souladu je tuze pěkné. Ano. Hned dostala tolik podpory a tolik sdílení. Jak říká moje žena: Lidé dnes sdílí na internetu poněkud více, než v soukromém životě, což začíná být mírně řečeno zajímavé. 


                                   Kode - galerie - Astrup, Picasso, Braque, Klee, Miró, Munk...

  Sdílejte se mnou krizi středního věku v norských fjordech na seakajaku. To je terno. To bude eskymáků. Žádná hra na extrém. Zasvěcování do tajů Norska teď leží ladem, ale nevylučuje se. Očekávejte nový přístup k sobě samému, protože já jsem si tímhle prošel sám. A vůbec to neznamená to, že kdo nemá krizi středního věku jako já, bude odmítnut nebo mu bude poskytnuta služba s menším nasazením a slabší starostlivostí. 
                                                                           přístav

  Kdosi mi řekl, že v Bergenu toho příliš k vidění není. Tenhle člověk jezdí na dovolenou každý rok na stejné místo do Chorvatska, čímž je naznačeno vše. Tyhle fotky jsou jen jakýsi návod. Najdou se zde i opravdové perličky pro zasvěcené - Lepra muzeum, starý nevěstinec, katedrála Domkirchen, sál Håkonshallen, legendární rockový klub Garage, ve kterém vystupovala svého času například Nirvana. Osobně doporučuju i výlet na horu Fløyen, kde se člověk najednou ocitne takřka uvnitř nebeské klenby.
                              
Flaktveit

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Expedice

Tromsø

věčné pouto