Fascinace živlem

Voda, která hoří – reakce na coleur RR 113 – recenzi knihy Jitky Vodňanské Taky jsem přeskočil prvních 145 stránek o rodinné historii a předcích, ale dále se mi už vlastně kniha velmi zamlouvala. Přijal jsem jí zejména v její nedokonalosti. Zamilovanost se většinou přece projevuje banálně a povrchně. Je neučesaná. Příznačný mi dokonce přijde i její terapeutický jazyk, skákání, to že je pachatelkou dobra a fakt, že nemá literární střevo, natož ambice. Zbaštil jsem i s navijákem, že pomáhala, terapeutickým termínem – dotovala a kojila národní ikonu. A jak zjišťujeme během vyprávění, i k jejímu samotnému překvapení, nebyla zdaleka sama. Co ta ubohá holka čekala? O tom ta kniha pro mě je.  Terapeutický žargon je prostě takový, že mluvíte neuspořádaně a intuitivně, ale vždy teď a tady. Je to deformace. Je to vějíř a koláž barev a vjemů, aby se klient navázal... Rostu z lidí, kteří mají devět řemesel a pak jsou vykulení z desáté bídy. Umějí všechno a zároveň nic. J

Stav nevědomí. Panenské vzrušení. Záměrná lež. Vykradení. Zcizení. Stylizace? Póza? Nechat obraz žít. Nechat obraz znít. Bublina v bublině. S bublinami a nad bublinami. Aktivní statista. Akční a nemúzický. Vyjíždí na cestu. Vyplouvá. Má plán. Plán plout s ploutví kout. Někteří z mých známých mají sbalené kufry a čekají na konec světa. Věří předpovědím, co na tom že se zatím většina nenaplnila. Je to úchylka? Někteří to tak mají, neboť jim nelze vymazat z rodinné paměti zkušenost holocaustu. Já se plavím a hledám a připravuji expedice a průzkumy, aniž bych věděl proč. Slibuji si od toho byznys? Ne.?!... Nějaký plán přežití? Hledám novou zemi, rozšiřuji obzory? Možná. Odklon. V době mediálních gastrosexuálů. Naslouchat sám sobě. Pokus. Zahlušit. Hučící moře. Dav. Hejno. Sítě. Loď. Pozdrav. Zjištění. Vyrušení v uhranutí. Co to bylo. Přítel? Vzdálit se pevnině. Strach. Strach ze živlu. Má inspirátorka mi občas říká, že jí čím dál víc něco schází, že něc